Chcete zlepšit své podání? Sledujte videoseriál z produkce BadmintonCoach.cz a poučte se o pravidlech, která pro servis platí, správné technice jeho provedení i taktice a rozdílům v podání mezi péřovým a plastovým míčkem. V prvních čtyřech dílech jsme se věnovali zejména základům techniky a pravidlům. Dnes přichází řada na taktiku, rozdíly mezi dvouhrou, čtyřhrou a mixem, a také praktické tipy pro trénink backhandového podání.
Rozdíly mezi disciplínami: ve dvouhře si stoupněte dál
Technika provedení samotného úderu zůstává pochopitelně stejná, přesto má ale podání ve dvouhře a v párových disciplínách svá specifika. Ve dvouhře musíme pokrývat celou délku a šířku kurtu, a tak je logicky výchozí postavení dále od sítě než ve čtyřhře. Protože totéž platí pro přijímajícího hráče, dá se říci, že je v singlu na kvalitu podání o něco menší tlak a jde více skutečně jen o “uvedení míče do hry”. Ve čtyřhře mužů i žen je naopak kvalita podání klíčovou věcí, a to zejména jeho přesnost, pokud jde o výšku nad páskou, a také jeho překvapivost. V mixu se liší postavení muže a ženy – pro muže jde o podání podobné tomu singlovému, protože jeho zodpovědností je zejména pokrytí míčů do střední a zadní části hřiště. Pro ženu se naopak mixový servis více podobá tomu deblovému. Specifikem je postavení po dlouhém podání muže, kdy se dvojice může zdánlivě nelogicky vyměnit tak, že muž vykrývá útok po čáře a žena hlídá kříž.
Podání s plastovým míčkem: pozor na rozbité košíčky
Plastový míček je rozumnou alternativou péřovému, ale spíše pro svůj poměr cena/výkon. Na některé jeho limity narazíme i při nácviku a provádění backhandového podání. Nejpatrnějším je tendence plastových míčků se při chycení pouze za sukénku ohnout – hlavička je totiž těžší a není-li plastový míček úplně nový, často špatně drží tvar. Musíme si tedy pomoci, aby byl úhel míčku proti raketě ideální; proto je možné přidržet košíček dvěma či třemi prsty. Při zahrávání dlouhého podání je potřeba si dát pozor na větší setrvačnost plastového míčku, který má jinou dráhu letu než péřový. Po odpálení letí příměji a méně na konci trajektorie brzdí, a tedy je vhodné zahrávat s o něco menším stiskem.
Jak trénovat podání: jen tupý dril nestačí
Trénink podání má většina hráčů spojena s nudným drilem. Vzít si deset či více míčků a podávat, podávat a podávat až do omrzení. To je pochopitelně základní a nezbytná metoda. Od tohoto cvičení se ale můžete – a měli byste – odrazit mnohem dál. Prvním navazujícím cvičením je trefování na přesnost, například na hlavu či obal rakety, anebo do krabice s ohranými míčky. Je dobré ale cvičit nejen přesnost na délku, ale také přesnost kulminačního bodu, aby podání nešlo příliš vysoko nad páskou. Tady pomůže cvičení, kdy spoluhráč přidrží raketu nad páskou ve vhodné výšce – cílem je pak trefit prostor mezi raketou a páskou. Mezi pokročilá cvičení patří servis s následným střehem (lišícím se podle toho, zda bylo podání dlouhé či krátké, a také podle disciplíny), či současné cvičení podání a příjmu, kde protihráč vytváří větši psychický tlak na kvalitu servisu. A kdo má problém s kvalitou servisu v rozhodujících okamžicích zápasu, může zkusit svou odolnost budovat například hraním s tresty za nevydařený servis, anebo častějším hraním koncovek.
