Category Archives: Jak trénovat

Nevíte si rady s tréninkem? BadmintonCoach přináší tipy na cvičení a náměty pro zlepšení pohybu i techniky.

Trénink rychlosti: cvičení s posilovací gumou

Rádi byste zrychlili svůj pohyb po kurtu? Hledáte badmintonově specifickou formu pro trénink rychlosti? Zkuste cvičení s využitím posilovací gumy. Dvě varianty najdete i na našem instruktážním videu.

Posilovací guma jako variabilní faktor odporu

Trénink rychlosti s posilovací gumou je založen na podobném principu jako například cvičení s těžkou raketou, sprintování do kopce nebo běhání se zátěží na kotnících. Zkrátka a dobře, hráč by měl překonávat o něco větší odpor, než při normálním pohybu. Důležité jsou přitom dvě věci:

- zachovat identický pohyb: odpor tedy nesmí být tak velký, aby byl hráč při jeho překonávání nucen výrazně měnit techniku vybíhání daného rohu. Důvod je zřejmý: urychloval by se v jiném pohybu, než který si přeje trénovat, a z tréninku by se tak vytratila jeho specifičnost.

- cvičit několik sérií s odporem a navázat sérií bez odporu. Zopakování téhož pohybu bezprostředně po cvičení s odporem je užitečné hlavně z psychického hlediska. Hráč, který náhl nemusí čelit zátěži, se cítí mnohem lehčí a jako by na kurtu doslova létal.

Trénink rychlosti: dvojice cvičení pro start a pohyb k míči

Při obou cvičeních s posilovací gumou využijeme širší a delší gumové pásky, kterou si hráč zaváže kolem pasu. Pokud chcete na cvičení navázat vybíháním bez zátěže, je dobré si zavázat pevný uzel, pak stačí, když po vyběhnutí 6-8 rohů spoluhráč pouze gumu volně pustí a cvičící hráč si může hned odběhat i několik rohů bez odporu.

Při prvním cvičení vybíháme střídavě oba přední rohy. V pohybu si hlídáme aktivaci, správnou techniku výpadů a nezapomínáme ani na práci rukou, které naznačují úder. Na videu z kondičního soustředění v Havlíčkově Borové uvidíte cvičení na fotbalovém trávníku, ale pochopitelně ho lze dělat i přímo na badmintonovém kurtu. A je možné si při stínovém pohybu vzít do ruky raketu, anebo dokonce při přítomnosti třetího nahrávače odehrávat údery u sítě s nahazováním.

Ve druhém cvičení uvidíte vybíhání obranného pohybu do stran. Jde o trénink rychlosti startu na obranu proti smeči. Ve forehandové straně jde o variantu s aktivací, přísunem a výpadem na pravou nohu, v backhandové straně jsme zvolili variantu s výpadem na levou nohu (u praváků), která je o něco rychlejší a nevyžaduje tak velkou rotaci těla. Opět je třeba nezapomínat na aktivaci a hlídat si také správné postavení špičky výpadové nohy. Při pohybu v obraně bychom se měli dostat relativně hluboko a téměř se dotknout země, ale zároveň udržet rovnováhu a nepřepadnout trupem směrem dopředu; udržet těžiště pod nohama.

Co vlastně trénujeme?

Dvě krátká videa pochopitelně stěží mohou pokrýt všechny možnosti tréninku rychlosti s posilovací gumou. Obdobně lze trénovat pohyb na sklepávání na síti, obranu do předních i zadních rohů, s určitou mírou opatrnosti i pohyb do zadní části kurtu s přeskoky, pohyb na drajvy, odskoky do stran či start na příjem podání. Na další varianty jistě přijdete i sami. Zamyslete se ale ještě nad otázkou z posledního mezititulku. Co vlastně na dvojici cvičení, která jsme vám předvedli na videích, trénujeme?

Odpověď je, že jde o rychlost pohybu směrem k míčku. Ale je důležité si uvědomit, že to je jen jedna složka badmintonového pohybu. Vedle rychlého pohybu k míči potřebujeme také rychlé návraty. Jak na ně v tréninku s posilovací gumou? Odpověď nabízí selský rozum: je třeba otočit postavení spoluhráče a vytvořit odpor v opačném směru…

Atletický žebřík: koordinační cvičení

Kondiční příprava je nezbytnou součástí tréninkového procesu badmintonistů. Pro rozvíjení koordinace, rychlosti a odrazové síly nohou je vhodnou cvičební pomůckou atletický žebřík (setkáte se s ním i pod označením “koordinační žebřík”, v anglické terminologii pak “agility ladder”). Ze své přípravy ho bude znát mnoho sportovců mimo badminton. Čím je pro nás tak užitečný? Nutí pracovat přesně na relativně malém prostoru, dosáhnout vysoké frekvence kroků při současné kontrole pohybu a odrazová cvičení zapojují především kotníky a spodní část nohou.

Koordinace na žebříku: buďte kreativní!

ATLETICKÝ ŽEBŘÍK slouží k rozvoji frekvence, odrazů i koordinace
ZASLOUŽENÝ ODPOČINEK po náročném kondičním tréninku
V prvním dílu našeho seriálu o kondiční přípravě jsme se věnovali frekvenčním cvičením na atletickém žebříku. Ve druhém jsme se zaměřili na to, jakými metodami se dají na atletickém žebříku provést odrazový trénink. Dnes dojde na nejzábavnější část, tedy trénink koordinace. Pochopitelně: nikdy nejde říci, že určité cvičení je pouze odrazové, frekvenční či koordinační: vždy se rozvíjejí více či méně všechny složky. Pod koordinačními cviky si tedy nyní představte hodně složité krokové či skokové variace, jež vyžadují dobrou kontrolu nad jednotlivými pohyby.

Pro co nejvyšší efektivitu koordinačního tréninku je vhodné cvičení obměňovat a variovat – atleti se rychle každý často opakovaný vzorec naučí a změny cvičení je motivují. Navíc je pak trénink pestřejší a živější. Nebojte se tedy experimentovat a vymyslet si vlastní “sestavu” skoků či kroků. V následujících odstavcích najdete tři tipy na zábavná koordinační cvičení, které berte jako nápady – možností, jak využít atletický žebřík, je totiž téměř nekonečno…

Cvičení #1 a #2: proskakování snožmo s úskoky do stran či dopředu a dozadu

První cvičení navazuje na předchozí díl seriálu o koordinačním žebříku, kde bylo uvedeno jako bonus k proskakování po jedné noze. Tentokrát proskakujeme žebřík snožmo. Při proskakování popředu či pozadu pak vždy děláme jeden skok do okénka a úskok na levou či pravou stranu žebříku. Výsledkem je pohyb po sinusoidě vzhledem ke směru žebříku.

Druhé cvičení, které uvidíte na videu z kondičního soustředění SK Prosek Praha v Havlíčkově Borové, je proskakování snožmo za levým či pravým bokem – při něm zase atlet střídá skok dovnitř okénka a úskok dopředu či dozadu mimo okénka žebříku. Více v tréninkovém videu z produkce BadmintonCoach:

Cvičení #3: pohyb o 3 okénka vpřed a 1 vzad

Druhé cvičení je vlastně nabouráním frekvenčního probíhání žebříku. Hráči probíhají jednotlivá okénka, přitom do každého došlapuje vždy pravá i levá noha. Cvičení lze tak provádět ve dvou variantách, kdy pohyb vpřed začíná buď pravačka, anebo levačka. Nejde ale o výhradně dopředný pohyb: hráči se posouvají o tři okénka dopředu a pak o jedno dozadu. Cílem přitom je v pohybu neklopýtnout a udržet co možná nejpodobnější a nejrovnoměrnější frekvenci kroků, ovšem v maximální možné rychlosti. Návod tři vpřed – jedna vzad, pochopitelně není dogmatem – lze cvičit například 2 dopředu – 1 dozadu, 4 dopředu – 2 dozadu a jakoukoli jinou kombinaci. Jen pozor; nezadáte-li atletům více kroků vpřed než vzad, na konec žebříku se nikdy nedostanou ;-)

Cvičení #4: otočky snožmo o 90 stupňů

Na závěr jedno cvičení, při kterém je obvykle v tréninku velká legrace (především na straně kouče ;-) ). Proskakujeme žebřík snožmo, ale při každém skoku se otáčíme nohama i trupem o devadesát stupňů buď po nebo proti směru hodinových ručiček. Cílem je udržet se “uvnitř” okének a proskákat žebřík co nejplynuleji, bez zastavování, vypadávání a přehnané nebo naopak nedotažené rotace.

Skoková a frekvenční cvičení lze pochopitelně hráčům “zamotat” ještě celou řadou způsobů – skákat mohou šikmo do stran, dozadu, střídavě o jedno či dvě okénka, anebo přes žebřík postupovat meandrovým způsobem s rotací vně žebříku… Naše desítka videí je pouze skromným příspěvkem a inspirací, jak se také dá zpestřit kondiční příprava. Na žebříku víc než kde jinde platí: nebojte se experimentovat – a bavte se!

Na závěr se ještě zopakujme praktický tip: k provádění těchto cvičení potřebujete atletický žebřík. Ideální je delší varianta s nastavitelnou šířkou okének. Dobře ale poslouží i starší provazový žebřík, anebo improvizovaná mřížka složená například ze švihadel, nebo klidně i několika kusů prádelní šňůry.

Atletický žebřík: odrazová cvičení

Kondiční příprava je nezbytnou součástí tréninkového procesu badmintonistů. Pro rozvíjení koordinace, rychlosti a odrazové síly nohou je vhodnou cvičební pomůckou atletický žebřík (setkáte se s ním i pod označením “koordinační žebřík”, v anglické terminologii pak “agility ladder”). Ze své přípravy ho bude znát mnoho sportovců mimo badminton. Čím je pro nás tak užitečný? Nutí pracovat přesně na relativně malém prostoru, dosáhnout vysoké frekvence kroků při současné kontrole pohybu a odrazová cvičení zapojují především kotníky a spodní část nohou.

Přeskoky na žebříku: vzpomeňte si, jak jste skákali “panáka”

ATLETICKÝ ŽEBŘÍK slouží k rozvoji koordinace, frekvence a odrazů
PO NĚKOLIKA CVIČENÍCH jsme žebřík na trávníku fotbalového hřiště už ani nepotřebovali ;-)
První díl našeho seriálu o kondiční přípravě jsme zaměřili na frekvenční cvičení na atletickém žebříku. Dnes si ukážeme několik cvičení z oblasti odrazové přípravy. Půjde tedy o proskakování žebříku na nejrůznější způsoby po jedné noze či snožmo. Zásady jsou podobné jako pro probíhání. Důležité je zdůraznit, že cílem nejsou maximální výskoky, ale přesné a rychlé odrazy, při nichž se zapojují zejména chodidla, kotníky a lýtkové svaly – po odrazovém tréninky by atlet neměl cítit pálení a únavu ve stehnech.

Stejně jako pro probíhání platí, že by se atlet měl snažit držet váhu na špičkách a přední části chodidel. A zejména u dětí či u těch, kdo cvičení na žebříku absolvují poprvé, je třeba také hlídat vzpřímené držení těla – neklátit se do stran, nepředklánět apod..

Cvičení #1: poskoky od sebe – k sobě

Hned první cvičení je pro badmintonisty velmi zajímavé. Jde o střídavé poskoky, při nichž atlet střídá skok oběma nohama dovnitř okénka – skok oběma nohama mimo rovinu žebříku. Při správném provedení tento pohyb připomíná aktivační, startovní krok na badmintonovém kurtu pro pohyb do stran; například na obranu smeče.

Toto cvičení také nabízí zajímavou modifikaci – horkou podlahu. To v praxi znamená nepravidelný rytmus skákání. Představte si, že například všude mimo žebřík je horká podlaha, rozžhavené uhlíky, jichž se chcete nohama dotknout jen po co nejkratší možnou dobu. A naopak uvnitř okének žebříku se chcete na okamžik “zchladit”. A tak rozskok do strany mimo žebřík následuje okamžiký odraz, zatímco uvnitř žebříku hráč svůj pohyb “zabrzdí” a soustředí se, aby měl i při dalším skoku mimo žebřík co nejkratší kontakt s podlahou/zemí. Pochopitelně je možné si vyzkoušet i opačnou variantu, kdy se “horká podlaha” nachází uvnitř žebříku.

Cvičení #2: proskakování snožmo

Druhé cvičení je prosté proskakování snožmo. Cílem nejsou vysoké výskoky, ale spíše přesnost “trefování” okének a pružné odrazy z kotníků. Pohyb by měl být plynulý bez dlouhých zastavení – snažte se využít energii pohybu k okamžitému odrazu, jakoby zapružit o podlahu. Proskakování snožmo je pochopitelně možné jak popředu, tak i za levým či pravým bokem a také pozadu. Sledujte tři varianty v našem tréninkovém videu ze soustředění badmintonistů SK Prosek Praha:

Cvičení #3: střídavé uskakování do stran

Třetí tip na odrazové cvičení s využitím koordinačního žebříku jsou střídavé úskoky do stran. Atlet tu střídá dvě pozice: první, kdy je levá noha uvnitř okénka žebříku a pravá po jeho pravé straně, a druhá, kdy je naopak pravá uvnitř a levá mimo na levé straně. Při provádění cvičení se snažíme zachovat stejně širokou mezeru mezi chodidly a cílem je pohyb “cik-cak” nad žebříkem s širokým postavením nohou a nízkým těžištěm. Opět jde o cvičení vhodné pro badmintonisty, zlepšující stabilitu, rychlost a odrazovou sílu pro rychlé pohyby na krátkou vzdálenost, kdy je třeba zachovat stabilitu těla.

Cvičení #4 a #5: proskakování po jedné noze

Podobně jako snožmo lze pochopitelně žebřík proskakovat i po levé či po pravé noze. Na videu z kondičního soustředění v Havlíčkově Borové uvidíte variantu proskakování popředu po pravé i levé noze, proskakování levým i pravým bokem – opět jednou i druhou nohou. Samozřejmě lze proskakovat také pozadu.

V závěru videa pak uvidíte ještě o něco složitější cvičení s přesahem do koordinačního tréninku na žebříku: proskakování po jedné noze se střídavými úskoky do stran či dopředu a dozadu – to je cvičení, které nejvíce připomíná skákání křídou nakresleným panákem, které určitě mnozí z vás absolvovali jako malé děti.

Na závěr se ještě zopakujme praktický tip: k provádění těchto cvičení potřebujete atletický žebřík. Ideální je delší varianta s nastavitelnou šířkou okének. Dobře ale poslouží i starší provazový žebřík, anebo improvizovaná mřížka složená například ze švihadel, nebo klidně i několika kusů prádelní šňůry.

Pokračujte ve čtení: koordinační cvičení na atletickém žebříku.

Atletický žebřík: frekvenční cvičení

Kondiční příprava je nezbytnou součástí tréninkového procesu badmintonistů. Pro rozvíjení koordinace, rychlosti a odrazové síly nohou je vhodnou cvičební pomůckou atletický žebřík (setkáte se s ním i pod označením “koordinační žebřík”, v anglické terminologii pak “agility ladder”). Ze své přípravy ho bude znát mnoho sportovců mimo badminton. Čím je pro nás tak užitečný? Nutí pracovat přesně na relativně malém prostoru, dosáhnout vysoké frekvence kroků při současné kontrole pohybu a odrazová cvičení zapojují především kotníky a spodní část nohou.

Cvičení na žebříku: tvořivosti se meze nekladou

ATLETICKÝ ŽEBŘÍK slouží ke cvičení frekvence, koordinace i odrazů
PROSEČTÍ BADMINTONISTÉ po rozcvičce na žebříku
V prvním dílu našeho tréninkového seriálu si ukážeme několik cvičení zaměřených na rozvoj maximální frekvence. Samozřejmě to nejsou jediné možnosti: kouzlo žebříku spočívá v jeho otevřenosti a kreativní trenér dovede vymyslet spatra celou řadu cvičení různé složitosti. Záběry z kondičního soustředění v Havlíčkově Borové tedy berte především jako inspiraci a základní tábor, z něhož můžete sami vyrazit výš a výš…

Mezi zásady frekvenčního cvičení na atletickém žebříku patří několik jednoduchých pravidel. Patří mezi ně pohyb ze špiček a přední části chodidel – přenesení váhy na paty znamená zpomalení pohybu a chybu. Dále je důležité snažit se o pravidelné a co nejrychlejší tempo probíhání – při jednotlivých cvičeních tedy postupovat okénky žebříku plynule bez trhaného zrychlování a zpomalování, a snažit se o co nejrychlejší střídání kroků. Důležitá je také přesnost pohybu – začít pomaleji, než se cvičení pořádně zažije, a teprve pak zrychlovat. Tak budete mít jistotu, že jste například při probíhání se dvěma kroky do každého okénka některý krok či dokonce celé okénko nevynechali.

Cvičení #1 a #2: probíhání žebříku popředu s jedním či dvěma kroky

Na prvním videu uvidíte hned dvojici základních cvičení. S krátkým rozběhem vbíháme do žebříku a snažíme se ho frekvenčně proběhnout. V prvním cvičení dělá atlet vždy 1 krok do každého okénka (a pochopitelně pravidelně střídá levou a pravou nohu). Dobrou pomůckou na začátek je přirovnání pohybu ke skippingu: zvedání kolen a podobná práce kotníků jako při jednom ze základních cvičení atletické abecedy pomohou lépe “srovnat” kroky a zamezí přeskakování okének při příliš rychlém rozběhu.

Ve druhém cvičení probíháme žebřík se dvěma kroky do každého okénka. Při tomto cvičení pravidelně střídáme začínající nohu: na videu jsou vidět obě varianty, kdy nejprve při pohybu vpřed dělá krok do dalšího okénka pravá a teprve po ní levá noha – a naopak.

Cvičení #3: střídavé výšlapy do stran

Třetí frekvenční cvičení je střídavé vyšlapování mimo žebřík na levou i pravou stranu. Jde vlastně o pravidelné střídání tří kroků: výšlap dopředu a mimo žebřík – krok dopředu dovnitř okénka – přinožení. Protože jde o lichý počet kroků, vychází vyšlápnutí mimo žebřík střídavě na levou a pravou nohu, a tak se atlet pohybuje po jakési sinusoidě. Prohlédněte si video se zpomaleným záběrem:

Cvičení #4: výšlapy dopředu a dozadu při bočním pohybu

Čtvrté cvičení nabízí hned čtyři varianty pohybu. Všechny jsou ale založené na tomtéž principu. Atlet se pohybuje levým či pravým bokem vpřed a střídavě vyšlapuje dopředu a dozadu do jednotlivých okének žebříku. Proč čtyři varianty? Opět zde atlet dělá dva kroky do každého okénka – a dva kroky zpět pod úroveň žebříku. A je možné pohyb vpřed do nového okénka začít buď pravou, nebo levou nohou. Všechny čtyři varianty si opět můžete prohlédnout na videu z kondičního soustředění oddílu SK Prosek Praha.

Na závěr se patří ještě praktický tip: k provádění těchto cvičení potřebujete atletický žebřík. Ideální je delší varianta s nastavitelnou šířkou okének. Dobře ale poslouží i starší provazový žebřík, anebo improvizovaná mřížka složená například ze švihadel, nebo klidně i několika kusů prádelní šňůry.

Pokračujte ve čtení: odrazová cvičení na atletickém žebříku.

Finty v tréninku: backhandový lob křížem z forehandu

Čtvrté video ze seriálu o fintách v tréninku je tak trochu speciální. Ukazuje fintičku, při které zahráváme lob křížem z forehandového rohu – nehrajeme ovšem forehandem, ale backhandem. Cílem je velmi rychlá změna držení rakety, tak aby soupeř předpokládal, že budeme hrát kraťas po čáře.

Fintu v praxi předvedou hráči přípravky SK Prosek Praha Marek Schumpeter (10 let) a Adam Šulc (9 let), ve zpomaleném záběru uvidíte i provedení trenéra Tomáše Krajči.

Přemýšlíte po zhlédnutí videa o užitečnosti této finty? Netřeba nic zastírat – tohle není úder do zápasu, tedy pokud nevedete 20:10 a nechcete si ze svého soupeře trochu “vystřelit”. Přesto jde o užitečný tréninkový nástroj.

Klíčem k pochopení významu této finty je následující fakt: jde zahrát pouze díky rychlé změně držení rakety. Kdo se pokusí ohnout paži do nepřirozeného úhlu, aby odehrál backhandem ve forehandu, zahraje do sítě anebo míč vůbec netrefí. Při uvolněném držení ale stačí pouze raketu otočit v prstech o 90 stupňů a stisknout držátko.

A proto se tato finta výborně hodí do tréninku jako nácvik rychlé změny držení rakety, který na rozdíl od jiných cvičení motivuje právě tím, že jde o efektní fintičku. A tím pádem jde zároveň i o důkaz, že alespoň někdy může být cvičení důležitých dovednosti doopravdy zábava… ;-)

Předchozí díly seriálu: zadržený drop, lob křížem – lob po čáře v backhandu a kraťas křížem – lob po čáře ve forehandu.

Finty v tréninku: zadržený drop

Závěr sezóny patří uvolněnější náplni tréninků, kdy se najde prostor pocvičit i nadstandardní údery a finty. Abychom neukazovali jen triky u sítě, připravili jsme s Vaškem Podivínem video ze zadního forehandového rohu. Naznačeným úderem je klír po čáře, ale hrajeme drop.

Důležité pro správné provedení tohoto úderu je nápřah a smyčka úderu jako by mělo přijít razantní odehrání. Teprve v závěrečné fázi hráč zastaví pohyb rakety a drop zahrává jen krátkým pohybem a stiskem – bez dotažení. Cílem je, aby soupeř ve svém pohybu “cukl” dozadu, a pokud se to povede, nevadí ani relativně nižší bod zásahu.

Další díly seriálu: backhandový lob křížem z forehandu, lob křížem – lob po čáře v backhandu a kraťas křížem – lob po čáře ve forehandu.

Finty v tréninku: lob křížem – lob po čáře v backhandu

Letní přestávka – ten nejlepší čas pobavit se badmintonem. Připravili jsme pro vás tedy opět jedno hravější video s fintičkou. Při ideálním provedení vede k tomu, že soupeře pošleme do pravého zadního rohu, zatímco míček po dvojím pohybu míří do levého. Naznačeným úderem je tu lob křížem. Raketa ale záměrně mine míček a rychle se vrátí zpět pod něj, aby odehrála směrem po čáře.

Úder na videu ze dvou úhlů předvede Václav Palán (12 let), hráč žákovského družstva SK Prosek Praha a svěřenec trenéra Tomáše Krajči. Rychlá práce s raketou mu nedělala velké obtíže… tedy většinou ;-)

Další díly seriálu: backhandový lob křížem z forehandu, zadržený drop a kraťas křížem – lob po čáře ve forehandu.

Jak správně hrát backhandový klír – část IV. – technika úderu

V první části seriálu věnovaného backhandovým klírům jsme se věnovali motivaci a vysvětlení důvodů, proč řada hráčů tento úder považuje za obtížný až nemožný. Druhá část nabídla dvě přípravná cvičení pro zvýšení rychlosti švihu. Ve třetí části jsme se věnovali pohybu k míčku a práci nohou při zahrávání backhandového klíru. Dnes se zaměříme na správnou úderovou techniku a provedení samotného švihu. Součástí článku je také instruktážní video, jež nabízí i pohled na backhandové klíry v provedení levorukého hráče.

Příprava a nápřah: aktivní pozice rakety

První otázka při učení nového úderu obvykle směřuje na správné držení rakety. Bohužel, odpověď není jednoduchá. Dá se ale říci, že pro většinu backhandových klírů není vhodným držením to, které se u nás obvykle jako “backhandové” označuje – tedy držení s palcem zapřeným proti nejširší straně držátka rakety. Při hraní úderu na úrovni či mírně za úrovní těla naopak využijeme spíše základního univerzálního (“forehandového”) držení a u míčů výrazně za úrovní těla, pro které se musíme natahovat, postupně posunujeme palec po držátku rakety až téměř či úplně do držení plácačkového. Jednoduchou pomůckou přitom je, že v okamžiku, kdy odehráváme míček, by měl být výplet rakety kolmý na předpokládanou trajektorii míče; a tedy pokud hlava rakety a backhandová strana výpletu míří ven z kurtu, nejspíše dáme aut…

V závěrečné fázi pohybu je třeba si hlídat aktivní pozici rakety. Ta by měla až do okamžiku krátce před samotným úderem směřovat hlavou směrem k míči; loket držíme uvolněný a raketu dopředu křečovitě nesvíráme.

Provedení úderu: švih s rotací předloktí

Při provedení samotného švihu se musíme vrátit k prvnímu dílu našeho tréninkového seriálu a připomenout klíčové dovednosti: rotaci předloktí a stisk rakety. Úder zahráváme backhandovou rotací, tedy nejprve provedeme pronaci předloktí a následně supinaci. V praxi to znamená, že v první fázi nápřahu otočíme raketu backhandovou stranou výpletu k sobě a mírně dovnitř. Jako bychom se chtěli podívat na své pravé (či levé u leváků) ruce, kolik je právě hodin. V této fázi nápřahu je loket stále relativně nízko, pod či na úrovni ramene; netlačíme ho silou směrem vzhůru.

V momentu, kdy se raketa začne pohybovat směrem vstříc míčku, naopak hraje loket klíčovou roli. Právě loket totiž vede celou paži a měl by vystřelit vzhůru tak, aby protnul dráhu míčku a navedl předloktí do správného směru. Na vytrčení lokte plynule navazuje zmíněná rotace a v tuto chvíli přichází čas také na pevný stisk rakety v prstech krátce před kontaktem s míčkem. I když tedy hrajeme backhandový klír za zády, a nemůžeme tak využít sílu nohou či trupu, dostaneme do úderu sílu hned z několika zdrojů: dopředného pohybu celé paže vedené loktem, rotace předloktí a “finger power” – síly stisku držátka rakety v prstech.

Při správném provedení backhandového klíru úder končí právě stiskem rakety: v tomto momentu hráč zastaví pohyb paže směrem vpřed a na rozdíl od klíru forehandového nenásleduje dotažení! Jde o pružný úder, při němž se raketa setrvačností vrátí zpět do vztyčené pozice – další pohyb směrem vpřed by byl jednak fyziologicky nepřirozený, jednak by ohl negativně ovlivnit přesnost úderu. Opět si pro zjednodušení můžeme představit, že šviháme raketou těsně před betonovou zdí; chceme zahrát co nejrazantnější úder, ale ne za cenu zničení rakety. Její pohyb je tak třeba ihned po odehrání zastavit.

Všechny zmíněné zásady předvádí také naše tréninkové video – prohlédněte si také provedení levorukého hráče:

Závěrem by se slušelo upozornit na několik nejčastějších chyb, jichž se můžete relativně snadno vyvarovat:

Pozor na příliš dlouhou smyčku úderu. Pamatujte, že nejvíce síly vychází z rotace předloktí a stisku. Nehrajte táhlý “squashový” backhand.

Nedávejte příliš brzy nahoru loket a nesnažte se hrát přímo nad hlavou backhandem. Je to nepřirozené a pravděpodobně nedosáhnete dostatečné razance. Backhandový klír hrajte pouze v opravdu nouzové situaci; tedy na úrovni či za úrovní těla a mírně vedle něj.

Provedení úderu načasujte s dopadem pravé (u leváků levé) nohy na zem a po úderu nečekejte, jak dopadl, ale rychle se vraťte do střehového postavení.

Jak správně hrát backhandový klír – část III. – pohyb k míčku

V první části seriálu věnovaného backhandovým klírům jsme se věnovali motivaci a vysvětlení důvodů, proč řada hráčů tento úder považuje za obtížný až nemožný. Druhá část nabídla dvě přípravná cvičení pro zvýšení rychlosti švihu. Ve třetí se budeme věnovat pohybu k míčku a práci nohou při zahrávání backhandového klíru.

Správný pohyb: plynule a úsporně do backhandu

startPohyb do zadního backhandu můžeme rozdělit do pěti fází. Postupně hráč dělá aktivaci, přisun, výpad, otočku a návrat na střed. Jednotlivým fázím pohybu se budeme nyní věnovat blíže.

Začátkem pohybu je aktivace – startovací krok. Při něm hráč rozšíří svoje postavení a upraví nohy tak, aby směřovaly po diagonále z backhandového zadního do forehandového předního rohu. Špičky a přední část chodidel obou nohou při aktivaci jakoby “zatlačí” do země a takto vyvolané předpětí svalů umožní rychlejší a dynamičtější start k míči. Pro správné provedení startovního kroku je třeba chápat, že nejde o krok jednou nohou, ale současný “rozskok”, kdy obě nohy dopadají na zem zároveň.

Při startu do zadního backhandového rohu by mělo během aktivačního kroku dojít k přenesení váhy mírně na přední nohu – ta je odrazovou pro následný pohyb dozadu. Důležité pak také je, že další pohyb v podobě jednoho či více přísunů musí na aktivaci navázat neprodleně. Když hráč zůstane po provedení aktivačního kroku stát na místě, o výhodu zrychlení přijde.

Během přísunů do zadního backhandového rohu by měl hráč čelem k síti. Až při výpadu do zadního rohu se otáčí zády k soupeři. Tato fáze by měla trvat co nejkratší dobu. Podle toho, jak je míč daleko a nízko, je třeba upravit hloubku a délku výpadu. Stejně jako při výpadech v jakékoli jiné části hřiště je třeba hlídat si srovnání špičky (ta by měla mířit stejným směrem jako koleno, přibližně na průsečík zadní a postranní čáry) a dávat pozor, aby se koleno nedostalo před chodidlo – pak celá váha těla spočívá právě na kolenním kloubu a může snadno dojít ke zranění. Současně s nakročením do zadního rohu začíná hráč s nápřahem a samotný švih směrem dopředu k míčku je vhodné načasovat současně s dopadem nohy, aby krátce po úderu mohl okamžitě následovat návrat.

Častá chyba: otočka o 360 stupňů

Oblíbenou chybou při návratu ze zadního backhandového rohu je otočka o 360 stupňů. Správně je ale otočka zpět do směru, odkud jsme začínali závěrečný krok: umožňuje rychlejší návrat zpět do střehového postavení. Zrychlení návratu zejména z velmi hlubokých výpadů umožní malý krůček/přísun pravé nohy (u leváka levé), na který teprve naváže samotná otočka. Princip je stejný jako u aktivace: předpětí ve svalech umožní urychlit navazující pohyb.

Podceňovat se nevyplatí ani závěrečnou fázi pohybu. Pokud se vám povede zahrát vydařený backhandový klír, není čas na kochání – po otočce by měl následovat co nejrychlejší návrat ke středu kurtu a zaujetí střehového postavení. Přitom středem kurtu se nemyslí vždy geometrický střed, ale okolí středu kurtu – přesnou pozici určuje jednak umístění našeho vlastního úderu (a místo, odkud hraje svůj úder soupeř), jednak čas.

Prohlédněte si pohyb do zadního backhandového rohu v našem tréninkovém videu. Součástí je i ukázka provedení pro levoruké hráče:

Nezapomeňte: hlídat je třeba i dráhu rakety

Součástí pohybu pochopitelně není jen práce nohou – důležité je také hlídat si správnou dráhu hlavy rakety. Ze střehového postavení by měla jít po co nejkratší dráze směrem k úderu. Během fáze přísunů do zadního rohu by se měla zvednout z univerzální pozice. Závěrečnému výpadu předchází nápřah. Po samotném úderu byste pak měli raketu opět rychle přesunout do univerzální polohy ve střehovém postavení; mírně před tělem a v aktivním úhlu.

Chybou je “tahání” rakety přiliš nízko u země při pohybu do zadního rohu a jakékoli zbytečné smyčky. Stejně tak je chybou křečovité natažení rakety v propnuté paži, které nedává prostor na plynulý a uvolněný švih.

Pokračujte dále ve čtení: Jak správně hrát backhandový klír – část IV. – technika úderu

Jak správně hrát backhandový klír – část II. – přípravná cvičení

V první části seriálu věnovaného backhandovým klírům jsme se věnovali motivaci a vysvětlení důvodů, proč řada hráčů tento úder považuje za obtížný až nemožný. Nyní se vrhneme do tréninkového procesu a ukážeme si několik přípravných cvičení pro rychlý švih.

Klíčové dovednosti: rotace předloktí a stisk rakety

Pro účinné zahrávání backhandových klírů je třeba pochopit, odkud se bere největší síla. Klíčovou dovedností je rotace předloktí a správně načasovaný stisk rakety v prstech.

Při provádění backhandových úderů dochází nejprve k pronaci předloktí (fáze nápřahu) a následně k supinaci (společné pro backhandovou obranu, loby i klíry). Pro představu, je to pohyb, který vypadá, jako byste se chtěli podívat na hodinky na zápěstí své hrací paže – a následně ji rychle otočili dlaní vzhůru.

Držení rakety při nápřahu na backhandový klír by mělo být uvolněné. V okamžiku provedení samotného úderu je pak třeba raketu přitáhnout do prstů a stisknout. Správně načasovaný stisk výrazně zvýší rychlost švihu a přidá vašim klírům tolik potřebné metry.

Prohlédněte si nyní tréninkové video, které nabízí dvojici cvičení pro zlepšení backhandového švihu:

Cvičení I: backhandový švih s raketou

Při provádění prvního cvičení dbejte na přesnost pohybu. Soustřeďte se, aby pracovalo pouze předloktí a nedocházelo k “máchání” celé paže či rušivým pohybům trupu.

Dobrým měřítkem pro rychlost švihu je poslouchat zvuk hlavy rakety: vaším cílem by měl být silný, ostrý zvuk.

Nezapomínejte mezi jednotlivými švihnutími vždy uvolnit prsty na držátku rakety. Podle potřeby si po 10-20 opakováních vyklepejte zápěstí a uvolněte paži.

Cvičení II: backhandový švih s odporem

Pro cvičení s odporem můžete využít těžké rakety (například raketa Yonex Isometric TR1), cvičit lze s raketou pro squash. Nedoporučujeme tenisovou raketu: pro badmintonové švihání je již příliš těžká. Další možností je zvýšit odpor vzduchu nasazením obalu na hlavu raketu, či využití staré rakety, kterou stačí několikrát omotat páskou, tak aby se váha rakety zvýšila přibližně o 20-30 %.

V samotném cvičení dbejte na dodržování stejných zásad jako při cvičení s raketou obvyklé váhy; zejména je důležité uvolnění a stisk držátka rakety. Po 10-20 švizích s těžkou raketou si vezměte do ruky svou obvyklou raketu a několikrát si švihněte s ní. Sami budete cítit, o kolik je najednou subjektivně “lehčí” a o kolik rychleji švihá.

Pokračujte dále ve čtení: Jak správně hrát backhandový klír – část III. – pohyb k míčku