Jubilejní dvacátý díl seriálu Finty v tréninku se věnuje fintičce populární i mezi světovými hráči pro svou užitečnost i spektakulárnost. Jedná se opět o dvojitý úder, při kterém nejprve hráč jakýmsi “háčkem” naznačuje kraťas křížem, následně ale odehrává lob po čáře z předního backhandového rohu. Fintu znají pravidelní diváci turnajů světové série v podání Petera Gadeho (jako jeden z jeho “trademark” úderů), ale úspěšně ho využívají i další přední hráči včetně řady stále aktivních. Dvacátý díl seriálu o fintách je také svým způsobem návratem na úplný začátek k první fintičce, kterou jsme si předvedli – nebylo jí nic jiného, než odehrání stejné finty z předního forehandového rohu (sledujte zde).

Jak na to: lob po čáře z backhandu jako druhý úder

Při provedení zatajeného lobu po čáře z backhandu je třeba velmi dlouho signalizovat odlišný úder. Hráč se blíží k síti s univerzální přípravou rakety jako na backhandový kraťas. Těsně před okamžikem odehrání míče následuje falešný úder – klesnutí zápěstím směrem dolů, které vytvoří “háček” v podobě náznaku křížového kraťasu. Pohybem zápěstí směrem dolů se backhandová strana výpletu natočí tak, že je právě odehrání křížem nejpravděpodobnější variantou. Následuje pohyb podél sítě, při kterém ale míček propadne nalevo vedle rakety (u praváka).

Falešný úder následuje skutečné odehrání – velmi rychlý návrat rakety pod míč a odehrání stiskem do zadní části kurtu. Lob po čáře z backhandu následuje opětovné dotažení rakety podél sítě, které už není nezbytně nutnou součástí úderu, ale znesnadňuje odhalení toho, co se skutečně s míčkem stalo, a může pomoci ještě více zmást soupeře. Při odehrání lobu pak nevadí, když nejde o zcela čistý úder, může obsahovat i dílčí seknutí (pozor ale na úplný spodní slice – ten by míček v letu hodně zabrzdil).

Fintičku po vzoru Petera Gadeho na videu ukazují hráči ligového družstva SK Prosek Praha Míša Zelinková a Vašek Podivín.

V podání mistra: pojď sem – kam jdeš?

I když by rozhodně nemělo jít o výchozí a nejčastější variantu rozehrání z předního backhandového rohu, najdeme na záznamech světových zápasů celou řadu příkladů, kdy se využití zatajeného lobu z backhandu vyplatilo a “skočili” na něj i ti úplně nejlepší. Sledujte, jak Peter Gade zaskočil úřadující světovou jedničku. Lee Chong Wei sice míček odehraný do zadní části kurtu stihl, ale Gade získal v dané výměně rozhodující výhodu.

V seriálu věnovaném badmintonovým fintičkám a trikům se tentokrát zaměříme na oblast rychlé práce s raketou a nečekaného zásahu ne zcela čistým úderem. Techniku se seknutím míčku částečně přes peří, které způsobí nečekanou změnu směru letu, máme obvykle spojenou především s dropy. Ať už jde o slice nebo reverse slice, patří sekané dropy do arzenálu každého dobrého badmintonisty. Podobnou techniku je ale možné využít i pro odehrání spodního backhandového úderu, který tak odletí téměř na druhou stranu oproti očekávané trajektorii.

Spodní backhandový slice klame pohybem těla i rakety

Spodní backhandový slice je možné použít jak z příjmu podání, tak i ze hry při nahrávce do přední části kurtu. Vhodným držením rakety pro tento úder je palcové, s palcem opřeným o nejširší stranu držátka rakety. Protože řada soupeřů se více či méně vědomě orientuje podle pohybu těla a dráhy rakety, je třeba, aby po celou dobu úderu hráč signalizoval odehrání směrem doleva (u praváka) – to přesněji řečeno znamená pohyb rakety vedený směrem zprava doleva víceméně rovnoběžně se sítí a jen mírně vpřed, a obdobný pohyb paže a ramene.

Samotný zásah míčku není čistým odehráním pouze přes korkovou základnu, ale seknutí šikmo přes míč, kdy výplet rakety přejede i přes peří. Pro odehrání do zadní části kurtu je potřeba poměrně velký stisk i rychlý švih rakety, protože velká část síly se při nečistém zásahu vytratí. Pro ty, kterým zásah spodním seknutím na začátku nepůjde, je vhodnou pomůckou snaha trefit míček levou postranní částí rámu hlavy rakety (přitom backhandová strana výpletu je otevřená směrem k síti).

Na videu máte možnost prohlédnout si provedení leváka, úder ukazuje Jan Vorlík z ligového družstva SK Prosek Praha:

Spodní backhandový slice patří k riskantním úderům a fintičkám, které si lze dovolit za rozhodnutého stavu, anebo jako legraci v tréninkovém zápasu. V tréninku jde ale o užitečný test či cvičení manipulace s raketou a citu pro ne zcela běžné zásahy míčku.

Badminton je pestrá a zajímavá hra, v níž lze najít vedle jednoduchých i řadu složitějších, ale o to efektnějších řešení herních situací. V seriálu Finty z tréninku jsme si už představili několik triků, které lze vyzkoušet pro rozehrání druhého míčku ve výměně; tedy příjmu soupeřova podání. Ať už šlo o backhandový kraťas křížem z příjmu, zadržený drop nebo forehandový kraťas křížem z příjmu, měly tyto fintičky společné rozehrání do přední části kurtu. Dnes si ukážeme trik, který právě rozehrání do přední části kurtu naznačuje, míč ale následně končí v zadním rohu po zahrání zatajeného útočného lobu.

Jak na to: náznak kraťasu -> forehandový lob z příjmu

Dnešní fintička patří mezi ty, které vyžadují dvojitý pohyb rakety a také dvojí stisk a uvolnění držení rakety. Hráč se nejprve k míčku přibližuje z pravé strany (u praváka), pozice výpletu vůči míčku naznačuje rozehrání do levého předního rohu. Krátce před kontaktem se ale pohyb rakety proti míčku zastaví a následuje mírné stažení celé paže dozadu a vytočení rakety v prstech a pomocí zápěstí tak, aby forehandová strana výpletu směřovala doprava. Následuje druhý stisk a skutečný zásah míčku, který je pomocí prstů odehrán do pravého zadního rohu.

O něco snadnější použití této fintičky je při příjmu z levé strany (opět platí u praváků), ale samozřejmě ji lze využít i zprava. Důležité pro její absolutní úspěch je provést falešný pohyb až těsně před míčkem – dříve by nedošlo k potřebnému zmatení soupeře. Velmi pak pomáhá i využití těla, kdy pohyb trupu, ramene hrací ruky a také pohled signalizují odehrání do místa, kam by letěl naznačovaný úder.

Na tréninkovém videu ze soustředění v Kralupech nad Vltavou ukazuje hezky výše popsanou fintičku Miloslav Beznoska, člen ligového družstva SK Prosek Praha:

Není to zbytečně složité?

Tak jako u řady dvojitých úderů může přijít oprávněná obava, zda nejde o zbytečně složitý úder. Je pravdou, že se delším pohybem rakety při odehrání snižuje výška zásahu míčku a také jde o náročnější úder než prostý útočný lob. Na druhou stranu získává hráč na svou stranu moment překvapení a pokud se finta povede, prakticky nehrozí, že by soupeř útočný lob atakoval smečí nebo stick smečí. A tak jako pro další fintičky i zde platí, že jde o koření hry, které by nemělo být jedinou variantou rozehrání příjmu…

Motivací pro ty, kdo by si zatajený lob z příjmu chtěli vyzkoušet v praxi, pak budiž video s Peterem Gadem, který právě na forehandovou fintičku ze druhého míče “dostal” celou řadu hráčů světové špičky. Jednu hezkou ukázku přikládáme níže:

V tréninkovém seriálu věnovaném backhandovému klíru jsme se věnovali motivaci, vhodným přípravným cvičením, správnému pohybu k míčku a také samotné technice úderu.

Backhandový klír: metody nácviku techniky

Nová série tréninkových videí z produkce BadmintonCoach.cz se zaměřuje na praktické metody nácviku. Backhandový klír patří k nejobtížnějším úderům ve hře. Vedle tréninku metod, jak se vyhnout jeho zahrávání a odehrávat ze zadního backhandového rohu přes hlavu, je ale každopádně potřeba doplnit i nácvik odehrání dlouhého míče backhandovým úderem. První z trojice nových videí nabízí tipy pro nácvik techniky backhandového klíru od jednoduchých cvičení s nahazováním až po cvičení s pohybem a reakci na míč přicházející z různých částí kurtu.

Backhandový klír v taktických kombinacích

Druhé video je určeno pokročilejším hráčům, kteří zvládnou základní techniku backhandového klíru. Tomáš Krajča a Honza Vorlík v něm ukazují několik kombinací taktické povahy, které se snaží vystihnout situace, při kterých v zápasech dochází k otočení zády k soupeři a odehrání backhandem. Cvičení spojují odehrání z pohybu a několik variant následných úderů, typických pro zápasové situace – zejména zkrácení hry za síť či smeč po obvykle kratším backhandovém klíru.

Nejčastější chyby při zahrávání backhandového klíru

Při cvičení techniky i hraní backhandových klírů v zápasech se často opakuje několik druhů typických chyb. Poslední video ze seriálu se věnuje těmto problémům a dává tipy, čeho se při nácviku i hře vyvarovat – ať už jde o zahrávání příliš blízko u hlavy, špatné držení rakety anebo příliš dlouhé či strnulé provedení samotného švihu.

Tři nová videa obsahují řadu tipů, jak obměnit svůj trénink a zlepšit techniku provedení backhandového klíru. Každopádně by ale měla být jen odrazovým můstkem pro samotnou přípravu. Neváhejte přizpůsobit jednotlivá cvičení specifickým podmínkám, vlastním možnostem a silám a nebojte se experimentovat.

A každopádně nezapomeňte, že pouze cvičení dělá mistra. Tak tedy: s chutí do toho!

Cvičení se švihadlem je užitečným typem kondičního tréninku pro badminton. Vzhledem k zapojení spodních i horních končetin a velké koordinační náročnosti cviků na švihadle rozvíjí skákání řadu pohybových dovedností a v tréninku badmintonisty by mělo mít svůj prostor. Přitom švihadlem si lze zpestřit i jinak streotypní fáze tréninku a nabourat tak otravné opakování týchž cviků při rozběhání či rozcvičce.

Připravili jsme pro vás seriál šesti videí, která pokrývají celou řadu možností cvičení se švihadlem a ukazují, jak je zapojit do úvodní části tréninku, jak správně frekvenčně skákat, příklady cviků náročných na koordinaci, techniku dvojšvihů a také několik speciálních, náročnějších cviků. V žádném případě nejde o kompletní výčet možností, jak se švihadlem cvičit, ale věřím, že na prostoru zhruba dvaceti minut najdete mnoho inspirace pro vlastní přípravu. Podmínkou nutnou, nikoli postačující, je přitom pro většinu cviků dostatečně rychlé švihadlo. S tlustým provazovým či se starším “dětským” švihadlem pravděpodobně nezvládnete dvojšvihy nebo skákání v dostatečné frekvenci. Začněte tedy nákupem švihadla gumového, které umožní rychlejší a pohodlnější skákání.

Rozběhání se švihadlem: výhodou je zapojení paží

99 % tréninků začíná fází rozběhání. Zahřát se a zapracovat před samotnou náplní tréninkové jednotky lze také s využitím švihadla. Rozcvička se švihadlem má jednu výhodu – výrazně více se u ní zapojí horní končetiny než už obvyklého běhání. Na druhou stranu vyžaduje už jistou úroveň zvládnutí skákání: zjednodušeně řečeno, když se vám švihadlo neustále motá pod nohy a musíte jej znovu a znovu roztáčet, vytrácí se z rozběhání intenzita a není to ani žádná velká zábava. Z řady cviků, které ukazují hráči SK Prosek Praha, si tedy vybírejte i podle vlastních schopností. Jednoduché běhání se dvěma kroky na jeden švih švihadla, skákání snožmo nebo základní koordinační cviky zvládne téměř každý, začínat cvičením “cval stranou; každý třetí výskok s dvojšvihem” bude naopak asi příliš obtížné…

Rozcvička se švihadlem: neodkládejte je ani při protažení

Po rozběhání se švihadlem je škoda je nevyužít i v další části úvodní fáze tréninku. Abyste je nemuseli odkládat na rozcvičku, připravili jsme video-ukázku rozcvičení se švihadlem, které uvede do provozu hlavní při badmintonu namáhané svalové skupiny. Protažení je vedeno formou od hlavy přes ruce, trup až ke spodním končetinám. Většina cviků je z oblasti tzv. dynamického strečinku, tedy spíše krouživé cviky nebo kmitání – statické protažení s delším časovým intervalem pro jednotlivé cviky patří až na závěr tréninkové jednotky. Velkou pozornost věnujeme rozhýbání zádových svalů a spodních končetin, které patří při badmintonovém pohybu k nejnamáhanějším.

Koordinační cviky: zlepšete přesnost a rychlou práci nohou

Třetí video ze seriálu Cvičení se švihadlem se zaměřuje na ukázku nejrůznějších cviků zaměřených na koordinaci. Jde vesměs o populární frekvenční cvičení, která se často provádějí i samostatně bez využití švihadla, čistě jako pomůcka na zlepšení přesnosti a rychlé práce nohou. Společným jmenovatelem jsou nízké, ale pružné odrazy z přední části chodidel, snaha o maximální frekvenci, a specificky se švihadlem sladění odrazů a průchodu švihadla pod nohama. Na videu uvidíte různé variace na poskoky nohama od sebe a k sobě (vrcholem je pochopitelně takzvaná “hvězdička”, kdy se skáče postupně do pěti směrů), dvojici cviků z atletické abecedy a také střídavé přeskoky na jedné noze, kdy hráč neustále zvyšuje počet přeskoků o jedničku.

Frekvenční skákání: dáte více než 200 za minutu?

Čtvrtý díl videoseriálu ukazuje některé možnosti, jak využít v tréninku jednoduchého přeskakování snožmo s cílem dosažení maximální frekvence. Důležitým předpokladem je samotná správná technika skákání – tedy kroužení švihadlem plynulým a rovnoměrným pohybem, jenž vychází z prstů a předloktí (chybou je tedy velké “mávání” pažemi). Druhou nezbytností je pak správné načasování výskoků tak, aby švihadlo prošlo jen co nejtěsněji ve správném okamžiku pod nohama. Chybou je při odrazu nohy pokrčovat nebo dávat do odrazů příliš síly stehny.

Jednotlivé metody tréninku, které jste mohli vidět na videu, jsou předpisy, které se liší pouze časovými intervaly. Pro rychlostně vytrvalostní práci v úvodní fázi tréninku se dobře hodí skákání se střídavými přeskoky 10 s volně a 10 s maximální frekvence (skákat lze podle úrovně svěřenců jednu či více minut, maximální frekvenci lze také později nahradit dvojšvihy). Intenzivní intervalový trénink nabízí poměr intervalů 20 s co nejrychlejšího skákání a 10 s pauzy (počet opakování v sérii 4-8). Co největší množství přeskoků za 1 a 3 minuty jsou pak oblíbené testy, na nichž lze sledovat, jak se hráč ve cvičení se švihadlem zlepšuje. Za dobrý výsledek lze považovat 150 a více přeskoků za minutu, výborným výsledkem je více než 200 přeskoků. Při tříminutovém testu je pak dobrým výsledkem více než 400 přeskoků, výborným pak 500 a více.

Dvojšvihy: vrchol cvičení se švihadlem

V tréninku závodních badmintonistů od určitého věku a úrovně skákání směřuje vše k dvojšvihům – tedy přeskokům, při kterých švihadlo na jeden výskok projde pod nohama dvakrát. Dvojšvihy spojují několik užitečných dovedností: švihovou práci paží, zejména předloktí a prstů, k tomu dynamické výskoky z přední části chodidel a stejně jako běžné skákání také koordinaci ve velké intenzitě cvičení. Při jejich správném provedení je opět důležitá plynulost švihu – nebát se švihadlo roztočit pravidelně a velmi rychle. Při správném provedení nedochází k pokrčení nohou, chybou je také dopad patami na zem. Zpočátku je možné dvojšvihy do tréninku zařazovat postupně – například během obyčejného skákání snožmo jeden dvojšvih a navázat zase jednoduchým přeskokem. Postupem času by se pak hráč měl propracovat k navázání několika dvojšvihů za sebe a nakonec ke schopnosti skákat dvojšvihy v určitých časových intervalech či sériích na počet.

Video vedle předvedení techniky dvojšvihů nabízí opět i několik možností, jak dvojšvihy v tréninku cvičit. Motivační je “pyramidová” metoda, při které hráči dostávají postupně se zvyšující cíl – po zdolání nejvyššího “patra” pyramidy pak následuje ještě postupný sestup (příkladem uvedeným ve videu je série 10, 20, 30, 40, 30, 20 a zase 10 přeskoků). Podobně jako ve videu o frekvenčním skákání je také možné střídat skákání 10 s volně a 10 s dvojšvihů, či využít rychlostně-vytrvalostního tréninku s vysokou intenzitou při intervalu 20 s skákání (pro zajímavost, to vychází přibližně na 30-35 dvojšvihů) a 10 s přestávka. Při kondičním tréninku či v závěrečné fázi tréninkové jednotky je možné cvičit také s dlouhými sériemi dvojšvihů (zdrojovým videem byla série o 130 dvojšvizích) či individuálním cílem (například 100, 200, 500 nebo 1 000 dvojšvihů).

Speciální cviky: výzva na závěr

V posledním, kratším videu jsme pro vás připravili ještě ukázku několika cviků, které už patří mezi ty náročnější. Přeskoky s kroužením švihadla pozadu otestují vaši koordinaci a smysl pro načasování výskoku. Vajíčko je oblíbeným cvikem pro všemožné švihadlové “abecedy” – ve cvičení se švihadlem pro badmintonisty má opět význam koordinační. Náročnou výzvou je zvládnutí vajíčka při skákání s točením švihadla pozadu. Se zkráceným švihadlem lze také skákat v dřepu (volitelně také pouze v podřepu či podřepu na jedné noze…). Na závěr videa pak uvidíte i trojšvih. Nezastíráme, že na internetu lze najít i výrazně lepší výkony (například hezky nafilmovaný a stěží uvěřitelný šestišvih), ale trojšvih je zkrátka zatím maximem proseckých badmintonistů

Cvičení se švihadlem je nadmíru užitečnou a nadto zábavnou součástí přípravy nejen pro badmintonisty. Doufáme, že vás předchozí řádky a videa inspirovaly. Pokud ne, dodejme ještě, že skákání přes švihadlo je doporučováno mnoha odborníky na hubnutí

Seriál s fintičkami pokračuje úderem, který si pravděpodobně zamilujete a budete hrát mnohem častěji, než odpovídá jeho efektivitě (a mnohdy snad i zdravému rozumu). Jenže: je to zkrátka zábava. Jde o forehandový kraťas křížem na síti, který je ovšem hraný s naznačením roztočeného kraťasu. Tedy: hráč se snaží přesvědčit soupeře, že bude hrát na pravou stranu (u praváka) technikou roztočení zevnitř kurtu směrem ven, ale využije pohybu rakety a na poslední chvíli “zlomí” zápěstím směr míčku doleva.

Forehandový kraťas křížem vyžaduje klesnutí zápěstím

Klíčem k úspěchu je správná výchozí pozice rakety. Ta je u praváka na začátku úderu nalevo od míče a nachystaná jako na roztočený kraťas po čáře. Následuje pohyb hlavy rakety pod míčem, na rozdíl od odehrání kraťasu po čáře ale bez kontaktu. Tím se hlava rakety ocitne napravo od míčku, který v tu chvíli jakoby “propadává” k zemi vedle držátka. A to je, nikoliv shodou okolností, vynikající výchozí pozice pro zahrání kraťasu křížem. Při základní technice kraťasu křížem se doporučuje kvůli lepšímu úhlu nemířit na míček hlavou rakety, ale hřídelkou. Následuje pak pohyb zápěstím směrem dolů a tažení podél sítě, které zajistí zahrání kraťasu křížem hodně blízko pásce.

A právě tímto pohybem končí i naše fintička. Důležité tedy je, nedělat pohyb “jako stěrače”, tedy hlavou rakety směrem šikmo nahoru, ale udržet hlavu rakety po celou dobu provádění úderu ve zhruba stejné výšce a správného úhlu pro odehrání křížem dosáhnout klesnutím zápěstí.

Sledujte pěkné provedení zadrženého úderu od Terky Kobylákové, hráčky pražského Regionálního centra mládeže a oddílu TJ Astra ZM Praha:

PS: A vážně, je to moc hezký úder, ale kraťas po čáře je ve většině případů lepší volba. Tak to nepřehánějte