V první části seriálu věnovaného backhandovým klírům jsme se věnovali motivaci a vysvětlení důvodů, proč řada hráčů tento úder považuje za obtížný až nemožný. Druhá část nabídla dvě přípravná cvičení pro zvýšení rychlosti švihu. Ve třetí se budeme věnovat pohybu k míčku a práci nohou při zahrávání backhandového klíru.
Správný pohyb: plynule a úsporně do backhandu
Pohyb do zadního backhandu můžeme rozdělit do pěti fází. Postupně hráč dělá aktivaci, přisun, výpad, otočku a návrat na střed. Jednotlivým fázím pohybu se budeme nyní věnovat blíže.
Začátkem pohybu je aktivace – startovací krok. Při něm hráč rozšíří svoje postavení a upraví nohy tak, aby směřovaly po diagonále z backhandového zadního do forehandového předního rohu. Špičky a přední část chodidel obou nohou při aktivaci jakoby “zatlačí” do země a takto vyvolané předpětí svalů umožní rychlejší a dynamičtější start k míči. Pro správné provedení startovního kroku je třeba chápat, že nejde o krok jednou nohou, ale současný “rozskok”, kdy obě nohy dopadají na zem zároveň.
Při startu do zadního backhandového rohu by mělo během aktivačního kroku dojít k přenesení váhy mírně na přední nohu – ta je odrazovou pro následný pohyb dozadu. Důležité pak také je, že další pohyb v podobě jednoho či více přísunů musí na aktivaci navázat neprodleně. Když hráč zůstane po provedení aktivačního kroku stát na místě, o výhodu zrychlení přijde.
Během přísunů do zadního backhandového rohu by měl hráč čelem k síti. Až při výpadu do zadního rohu se otáčí zády k soupeři. Tato fáze by měla trvat co nejkratší dobu. Podle toho, jak je míč daleko a nízko, je třeba upravit hloubku a délku výpadu. Stejně jako při výpadech v jakékoli jiné části hřiště je třeba hlídat si srovnání špičky (ta by měla mířit stejným směrem jako koleno, přibližně na průsečík zadní a postranní čáry) a dávat pozor, aby se koleno nedostalo před chodidlo – pak celá váha těla spočívá právě na kolenním kloubu a může snadno dojít ke zranění. Současně s nakročením do zadního rohu začíná hráč s nápřahem a samotný švih směrem dopředu k míčku je vhodné načasovat současně s dopadem nohy, aby krátce po úderu mohl okamžitě následovat návrat.
Častá chyba: otočka o 360 stupňů
Oblíbenou chybou při návratu ze zadního backhandového rohu je otočka o 360 stupňů. Správně je ale otočka zpět do směru, odkud jsme začínali závěrečný krok: umožňuje rychlejší návrat zpět do střehového postavení. Zrychlení návratu zejména z velmi hlubokých výpadů umožní malý krůček/přísun pravé nohy (u leváka levé), na který teprve naváže samotná otočka. Princip je stejný jako u aktivace: předpětí ve svalech umožní urychlit navazující pohyb.
Podceňovat se nevyplatí ani závěrečnou fázi pohybu. Pokud se vám povede zahrát vydařený backhandový klír, není čas na kochání – po otočce by měl následovat co nejrychlejší návrat ke středu kurtu a zaujetí střehového postavení. Přitom středem kurtu se nemyslí vždy geometrický střed, ale okolí středu kurtu – přesnou pozici určuje jednak umístění našeho vlastního úderu (a místo, odkud hraje svůj úder soupeř), jednak čas.
Prohlédněte si pohyb do zadního backhandového rohu v našem tréninkovém videu. Součástí je i ukázka provedení pro levoruké hráče:
Nezapomeňte: hlídat je třeba i dráhu rakety
Součástí pohybu pochopitelně není jen práce nohou – důležité je také hlídat si správnou dráhu hlavy rakety. Ze střehového postavení by měla jít po co nejkratší dráze směrem k úderu. Během fáze přísunů do zadního rohu by se měla zvednout z univerzální pozice. Závěrečnému výpadu předchází nápřah. Po samotném úderu byste pak měli raketu opět rychle přesunout do univerzální polohy ve střehovém postavení; mírně před tělem a v aktivním úhlu.
Chybou je “tahání” rakety přiliš nízko u země při pohybu do zadního rohu a jakékoli zbytečné smyčky. Stejně tak je chybou křečovité natažení rakety v propnuté paži, které nedává prostor na plynulý a uvolněný švih.
Pokračujte dále ve čtení: Jak správně hrát backhandový klír – část IV. – technika úderu